Adrenalin weekend 2007 Za tajemstvím mocného kelta Viridomara
|
Září 2007 zažilo historicky první víkend plný adrenalinu – Adrenalin Weekend 2007. Ze zvědavosti,
hlouposti či jiných skrytých důvodů dorazilo 8 nejodvážnějších nebojsů, ihned po příjezdu byly náhodně rozděleni do dvou čtyřčlenných týmů.
Modrý tým představovali tito borci a borkyně Petra, Bára, Mazzi a Lukáš, tudíž směska síly, intelektu a krásy v jednom.
Červený tým tvořili největší stratégové širokého okolí Roman a Jazzy a jejich neuvěřitelné nápady umírňovaly dvě rozumné slečny Helča a Klára. Pátek Z krátkého seznámení se svými spoluhráči vytrhl účastníky zvuk vysílačky, z které byl slyšet hlas pilota, stručně oznámil že náklad byl shozen na určené místo. Všichni se rozběhli na místo kde byl náklad svržen – nedaleký rybník. Na rybníce plavaly dřevěné bedny s nákladem, pro každý tým dvě. Voda byla víceméně zmrzlá a okolní klima nenasvědčovalo tomu, že by se do vody někdo odhodlal. Modří se vrátili zpět do tábora pro kanoi, kdežto Jazzy povzbuzen děvčaty odhodil svoje svršky skočil do vody a bedny vylovil. Modří mezitím doběhli s lodí a lovili taktéž. Po vylovení beden následoval rychlí přesun za mistrem hádanek, kde po uhádnutí hádanky obdrželi předmět, který by jim mohl pomoci bedny otevřít. Když už se hádanku podařilo rozluštit, tak obdržený předmět byl třeba hřeben, tudíž žádná výhra. V bednách čekalo na oba týmy řada věcí která by se jim celý víkend mohla hodit, krom týmových triček to byl rýček, provaz, čokoláda, kompas a jiné důležitosti. Po vydatné večeři začal boj o první indicie, které měli oba týmy navést ke starému keltskému pokladu. Večer vyplnily krátké rychlé hry na týmovou spolupráci, plnila se sklenice vody pomocí hrnečku uvázaného na dlouhých provázcích, a pak se honil duch ve staré mohyle. Zpestřením byla krátká scénka z prostředí narkomanů, která představoval úvod do celovíkendové hry o drogách, hráči získávali drogy nosili je svému bossovy, ale vše muselo probíhat tajně aby je policie, která je celou dobu sledovala neodhalila. Již po tmě přišlo na řadu noční lezení po bednách od piva, kde pro někoho byl úkol vylézt a postavit se na jedenáctou bednu k nesplnění, po té ještě zdolat síť a mohlo se jít na kutě. Ale to by nebylo ono takhle ten pátek zakončit, jakmile se všichni vydali na kutě a usnuli, byli nelítostně probuzeni, oči zavázány a autem odvezeni kamsi, každý tým jinam. Zde jim byla předána mapka s bodem kde je další indicie. V tuto chvíli už bylo jen na jednotlivých týmech jak se zorientují a jak se s tím popasují zpět do tábora to bylo vzdušnou čarou zhruba 4 km, ale oba týmy za ty 2 hodiny co se toulaly nocí našlapaly o mnoho víc. Po návratu je čekala pozdní svačinka a zasloužilí spánek. Sobota Do pošmourného sobotního rána se nikomu nechtělo příliš vstávat možná to bylo způsobeno i tou noční vycházkou. Před snídaní nechyběla ranní rozcvička, aby všichni byli pořádně rozhýbaní a rozcvičení na náročný den, který je čekal. Hned po ránu se smycovalo po borovici k její koruně kde vysela další indicie, kdo byl rychlejší ten ji pro svůj tým získal. Jazzy se vrhnul na strom ve stylu a rychlosti veverky a kapsli s písmenkem získal. Po té co slezl zjistil, že v kapse svých zánovních tepláků měl slepičí vejce, které si každý tým měl střežit jak oko v hlavě, naštěstí Jazzyho vejce bylo/a v pořádku a mohlo se pokračovat. Od borovic vedli kroky obou týmu do budislavských lesů, hvozdů a hájů, kde je čekala logická hra bantumi a střelba z mnoho zbraní luk, prak, foukačka a hod vidličkou na nafouklé balonky. Cestou na oběd se všichni poměřily se sílou gumy, která všem dala dost zabrat. V některých chvílích se už nešlo posunout ani o centimetr a nepomohlo k tomu přemlouvání, zapíchnuté klacíky, trsy trávy a jiné fígle a čáry. Nežli byli účastníci napojeni a nakrmeni museli na chvíli zapojit kromě svých mozkových receptorů i svaly a vyřešit starý hlavolam hanojské věže, jednotlivé části věží tvořili různě velké pneumatiky a poslední byla pneumatika ze starého dobrého Zetoru, tudíž dosti těžká. Chvíle odpočinku a regenerace přinesl oběd, ale jen na chvíli. Další místo kde se soutěžilo v tomto případě bojovalo o zisk dalšího písmena keltské abecedy byl lom u Proseče, v lomu si každé družstvo našlo svoji skrýš kde si rozdělalo oheň nafasovalo hasící přístroj a na ruku život v podobě fáborku. Úkol byl vcelku jednoduchý najít soupeřův oheň uhasit ho hasičákem a uhájit svůj plamínek. Po rychlé a nenadálé akci vyhráli červení a získali písmeno, v ten okamžik již hustě pršelo. Cestou zpět se oba týmy rozdělily jeden šel do skal slaňovat, bohužel netrefil na určené míst a počasí tomu ani nenahrávalo, tudíž slaňování padlo jak německý voják na Dukle. Druhý tým měl namířeno na Posekanec, kde na břehu rybníka nečekal vodník, ale modrý dvousetlitrový sud plný vody, který se musel pomocí lan kladek a jiného haraburdí vyzdvihnout do metrové výšky. Chtělo to trochu fyziky a sestrojení kladkostroje a úkol byl vyřešen raz dva. Vlastně raz dva tři tááááhni. A všichni táhli a sud vytáhli, odměnou jim bylo další písmenko a pár vřelých slov v tom nečase. V podvečer se boj mezi oběma družstvy rozhořel naplno v závodu na lyžích terénem, výsledkem toho boje bylo, že z lyží zbylo jen pár třísek. O vítězi rozhodla až fotografie na cílové čáře. Večer vyplnily závody mezi týmy přetahovalo se, uzlovalo se, závod na áčkách byl velmi napínavý a poslední závodem bylo tzv. trámování, kdy obě družstva měli dva trámy dráhu tvořili špalky na které se trámy pokládaly a tím se posupovalo kupředu, jakmile někdo z týmu spadl čekal ho návrat zpět na start. Padalo se často, padaly nejrůznější cizí slova, výhružky a jiné termíny, nakonec velikou vychytralostí vyhráli červení a získali poslední písmeno tohoto dne. Noční hra tohoto dne byla velice náročná a tajná, podle získaného dopisu se museli všichni hráči vloupat do domu pana Kunráta, zde najít části Mojžíšovy knihy a tu posléze na smluveném místě vyměnit s tajemným mužem za důležitou věc, bez který by keltský poklad nikdy nezískali. Domek pana K. byla malá chaloupka schována v lese, všude okolo ní byly nainstalována pohybové čidla, která reagují hlasitým hvizdem na jakýkoliv pohyb. Do domku se šlo vloupat jen malým okýnkem které bylo v dvoumetrové výšce. I přes tuto nelehkou situaci se vše podařilo získat a s neznámou osobou vyměnit za jakési provázky různých délek. Zdali to byla výhodná výměna se účastníci v tuto chvíli nedozvěděli, ale jistě nad tím dumali ve svých spacácích po zbytek noci. Neděle I nedělní ráno není z nejhezčích, bolavá a unavená těla se musejí dlouho přemlouvat, aby z teplých spacáků vylezla do takového počasí. No nic jiného jim stejnak nezbylo. Posilněni snídaní se kroky všech odebraly na dlouhou cestu za keltským pokladem. Z ranní zprávy , kterou nalezli nedaleko tábora se dozvěděli, že se musejí vydat do bukového háje, kde dřív bylo keltské hradiště. V půli cesty si někdo, vzpomněl, že by možná bylo dobré si vzít ty písmena keltské abecedy co celý víkend shromaždovali, takže lehce malý problém a zdržení. Bukový háj se nacházel v Tereziánském háji, na řadě buků byly vyobrazeny keltské písmena runy. Na provázcích , které vyměnili v noci, byly některé tyto runy. Po natáhnutí správných provázků od správných stromů vzniklo křížení a zde se mělo kopat. Ale kopat čím? Celý víkend nosíme polní lopatku a dnes jako na potvoru ji necháme v táboře, no což pomohli ruce, klacky a další zlepšováky. Na dně vykopané jámy ležel obrovský runový kámen ne kterém byla zpráva co dál. Na kameni bylo vylíčeno, kde se nachází velké tajemství keltů a jak by měl obřad pro získání tohoto tajemství v jeskyni Boha Dudy vypadat. Luštění šlo pomalu, ale oba týmy daly hlavy dohromady a vše po cestě do jeskyně vyluštili. V jeskyni Boha dudy je čekal malý oltářek z kožešin, všude hořeli svíčky a vonné tyčky. Všichni si vzali větvičku jmelí, které bylo pro kelty posvátné a začaly sborově odříkávat tajuplné formule a řeči, posléze odtajnili nejtajnější tajemství keltů. Co odhalili a jak vše vzniklo si můžete přečíst v příběhu o mocném Viridomarovi. (odkaz na ten příběh) |