O prvním zářijovém víkendu se podruhé na Budislavi sešli nadšenci a lidé holdující droze jménem adrenalin. Konal se totiž další Adrenalin Weekend. Po první vlně nadšených lidí, kteří se přihlásili, leč toto přihlášení mysleli upřímně jak Standa Gross, přijelo ochutnat kousek z našeho zábavného dortíku pouze 7, slovy sedm nadšenců čest jejich (památce), tedy odvaze. Těmito sedmi statečnými, kteří se proháněli po divokém západě budilavských lesů byli Verča, Fanda a Aleš (Vozejk, Kyblík a tak porůznu), kteří tvořili červený tým. Modří se sešli v tomto složení Evča, Roman, Mazzi a Bednik jako čtvrtý člen týmu. Bylo to tedy 3 ku 4.

Pátek

Všichni zúčastnění se sešli v chatě, kde je čekala středně dlouhá prezentace o organizaci Pěst a podivném přízraku, který místní obyvatelé čas od času potkávají. Prezentaci si můžete prohlédnout zde. Po seznámení a vtáhnutí do děje podle nápovědy v prezentaci přesunuli k blízkému rybníku, na jehož dně byly schovány kapsle s písmeny. Tyto písmena tvořily název dalšího místa. Kapsle na dně blikali červeným světlem, ale po zvíření bahýnka nebyly k nalezení. Leč po čtyřiceti minutách usilovného hledání vše bylo nalezeno a rozluštěno, to díky Fandovi, který vylovil snad všechny kapsle. R D H S O I A K tato písmena tvořila Hradisko, kde na stromě vysely obálky s útržky z místní kroniky. Z těchto útržků se oba týmy dozvěděli něco o přízraku Josefa Gebauera a jeho neštěstí. Večeře zajistila všem dostatek sil na podvečerní a večerní program. A začalo se zostra a dost silově, cesta s traktorovou pneumatikou k panskému rybníku ubrala všem hodně sil, a to je čekala cesta zpět, která vedla stále do kopečka. Nad panským rybníkem byla natažena téměř stometrová lanovka, která měla pro těžší váhy dojezd v rybníce. První se na sjezd lanovkou odhodlali slečny, jejich nízká váha jim zajišťovala suchý dojezd a dopad do „měkkého“ (Jeníkovo břicho). Kluci, kteří si dali nášup k, takové štěstí neměli a suché nitě na jejich oděvech by se hledaly těžko. Každopádně to stálo zato. Odměnou všem byly suché adrenalinové trička v barvách týmů. Dokoulet pneušku po tmě zpět a seřídit mířidla. Střelba za vzduchovky může být pro leckoho banální, ale co střelba ze vzduchovky po tmě na svíčky. Již méně banální a to se i ukázalo. Celkem bylo uloveno: svíčky 3 kusy, zajíc 2 kusy, paní o holi 1 kus, jen les za střelnicí byl zasáhnut nezpočetkrát. Za všechny tyto činnosti dostávali vítězné týmy věc, která patřila Josefu Gebauerovi. Po střelnici si všichni rádi odpočali u čaje, tento dýchánek narušila zpráva o tom, že je čeká noční výlet do Proseče, kde se mají setkat s neznámou osobou sedící v autě s německou poznávací značkou. Musí se pohybovat nenápadně, jelikož by se mohli setkat s Pěstí a toto setkání nikdy nekončí dobře. Cesta nočním lesem úplná romantika, poté krátký rozhovor s podivným pánem v autě, který rozdával kůrky chleba a kabelu s čím si, a hurá zpět. Krásná lesní mýtinka se skalkou, nejednou řada ohlušujících detonací, dým se valí z několika dýmovnic, je tu Pěst. Začíná krutý boj, ale oba týmy spojily síly a byly v přesile, tudíž Pěst zneškodnily a mohly pokračovat zpět do tábora. Výsledkem bylo pár modřin a oděrek možná i nějaké spodní prádlo si nese památku po tomto přepadu. Čas rychle letí a už není pátek a do budíčku zbývá pár hodin, tak rychle vypucovat zuby a chrnět.

Sobota

Krásné sluneční sobotní ráno, všichni nevyspalí, naprostá idylka už by to chtěla jen něco k snědku a naprostá spokojenost. Jenže ouhá kuchyň je zavřená. Snídaně se šla osvěžit a plave na rybníku, protože hlad je už velký, tak rychle pro kanoe a ještě rychleji pro barel se snídaní. A už jen mlaskání a srkání. S plnými bříšky se účastnící chystají na první boje o předměty J. G. hned první disciplína dne je rychlostní a zároveň prověří ohebnost a spolupráci. Leze se na pivní bedny. Čas je deset minut a úkol vylézt co možná nejvícekrát. Červeným se to povedlo neskutečně mnohokrát a to konkrétně dvanáctkrát, čímž stanovili nový rekord místního bednovitě. Aby lezení nebylo málo, krátký přesun do lanoviště, kde již čekala síť. Lehce makačka na ruce a nahoře i na hlavu poněvadž strach je pěkná ludra. Skoro všichni síť udolali a mohli ze sedáků. Dopoledne bylo teprve v počátku a do oběda chybělo ještě hodně času, tak by ho bylo hřích nevyužít. Právě pro to se soutěžilo mezi týmy. Překážková dráha se musela projet na ačkách a na konci trefit míček do své pneumatiky, to byl problém a házení se mnohokrát opakovalo. Pokračovalo se běhačkou a navazovaní kousínků provázku do co nejdelšího úseku. Červení vymysleli zlepšovák a vyhráli, zlepšovák spočíval v tom že, každý provázek rozpletli na tenčí. Ve volné chvíli se všichni věnovali plnění úkolů na celovíkendovou hru, kdy za splněné úkoly dostávali stavební materiál na dráhu pro kuličku, kterou v neděli stavěli. Zajímavý úkol splnila Verča, která sehnala v okolních chatách slepičí vejce a to pak nosem dokoulela od stožáru k bráně, hrdinský počin. Krom vajec, se zpívalo, vymýšleli básničky, nosily se různé osoby a jiné prapodivnosti. Obídek byl chutný výživný a všichni se pořádně nadlábli a udělali dobře. Odpoledne všichni strávili ve skalách v sedácích a na laně. Poobědní procházka všechny účastníky zavedla do malebného údolí říčky Voletinky, kde na jejím pravém břehu se nad cestou tyčí hraba pískovcových skal různých výšek a krás. A jedna tato skála hostila první odpolední disciplínu, obrovský převis poskytoval nádhernou možnost jak využít provazový žebřík. Bylo to namáhavé a leckomu se nahoru nechtělo. Skála byla zákeřná, když jste si mysleli, že jste už na hoře, tak jste nebyli, zbývalo ještě pár metříků. Z cesty sledovalo naše počínání mnoho turistů, kteří mluvili něco o bláznech či něčem podobném. Jisté bylo, že nám záviděli. Když se všichni vydrápali na vrchol, museli se opět dostat nějak dolů. O pár metrů dál na jiné skále se začalo slaňovat, to už není tolika náročné na fyzickou sílu, ale psychika s vámi dělá divy. Leckdo lanu nevěřil. Ale po prvním slanění strach zmizel a všichni chtěli znovu a znovu. Lama vyzkoušel, jak se pracuje s grigri, ale byl tak z toho zmatený, že raději už grigri ne, a to byla jeho osudová chyba, jak vysel na laně a všechny fotografoval, tak se mu tam lehce zasekl prusík a nemohl se dostat dolů. Prostě vysel. Po pár radách vše zvládl a dostal se v pořádku dolů tudíž, jsme to lano přeřezávat nemuseli. Slaněním jsme se všichni dostali pod skály, ale věci jsme měli na hoře, tak nezbývalo nic jiného než si pro ně vylézt. Komu ještě zbyly síly, tak se drápal hore, lezení na písku je nejtěžší lezení ze všech. Proto všichni ocenili pomocnou ruku Lamy, který byl navršku. Slunce postoupilo o kousek blíž k západu a žaludky se již hlasitě hlásily o kus žvance. Na skálách byla velká dřevěná bedna, ve které bylo jídlo, při vší smůle byla zamknutá. A klíč? Klíčů bylo 81 a visely na okolních stromcích. Družstvo, které nalezne ten pravý může svačit. Nebudu zde dlouze popisovat, jak všichni hledali a nemohli ten správný objevit. Řeknu jen, že ten správný měl pořadové číslo 79. Nakonec se šťastní nálezci rozdělili se všemi, takže nikdo hladem netrpěl. A cesta zpátky do tábora, respektive k rybníkům. Kde se začalo převozničit, jeden z družstva byl převozník, a měl převézt na druhý břeh vlka, kozu, zelí, přitom mohl vzít pouze jednu postavu a zároveň nesmělo dojít k tomu, aby vlk sežral kozu, nebo koza zelí. Nejlepší dvojce na kanoi byl Vozejk s Fandou, kteří svými vodáckými zkušenostmi, poučkami bavili všechny přihlížející, nakonec si zahráli na eskymácký obrat a následnou ponorku. Naštěstí bylo ještě pěkné teplé počasí, tak koupel přišla vhod. Večerní program byl jednoduchý, nejprve vzájemné přetahování přes kladku, boj byl hodně vyrovnaný a všichni se snažili, vymáčknout ze sebe co šlo, nejsilnějším přetahovačem byl Vozejk, který se popasoval i s Mazziho zákopovou taktikou a vyhrál. A aby toho přetahování nebylo málo, na řadu přišlo přetahování gumy, guma byla zákeřná. Již za tmy se začalo soutěžit na place v minihrách, krátkých soubojích důvtipu, intelektu, síly, náhody… řešili se rébusy, souboj v páce, uzlování, zatloukal se hřebík a tak podobně. Vcelku příjemný večer, vítězové miniher získali krátkou zprávu, kde se nacházejí ostatky, toho kdo zradil Pěst, tedy Josefa Gebauera. Ještě týž večer se pro ně vydali a kostru přinesli. S hlavou plnou dnešních dojmů se šlo spát. A spánek to byl krátký…

Neděle

Neděle začala velmi brzo a velmi zostra. V 1:00 se chatou ozval hodně nepříjemný a hlasitý zvuk alarmu, který všechny zburcoval, světlo nesvítilo. Venku dýmaly dýmovnice, veliký puch a malá viditelnost. Přepadla nás Pěst! Po táboře byly rozmístěny bomby, mnoho bomb a do výbuchu zbývalo pouhých 90 minut a čas rychle ubýval. Pokud jsme nechtěli vybouchnut, museli jsme vrátit vše, co jsme nashromáždili o J. G., nebo získat plány na zničení bomb, vybrali jsme druhou možnost. Na mapě bylo šest možných stanovišť pěsti, obě družstva spojili síly a každý měl obejít polovinu míst, a pokud narazí na Pěst počkat na druhou půlku a Pěst přepadnout a zničit. A tak se i stalo, Pěst byla nalezena ve svém doupěti, po rychlé akci byla i zneškodněna, plány nalezeny a teď rychle do tábora. V táboře mezitím druhá polovina, která nestihla do doupěte Pěsti dorazit, hledala a zajišťovala bomby, každá bomba se zneškodňovala jinak. K tomu sloužili podrobné plány, a byly to obrovské nervy, kdy se přestřihovaly jednotlivé drátky vedoucí k náloži, pokaždé když dioda přestala svítit a bomba byla zneškodněna, ozvalo se hlasité uf. Naštěstí se podařilo všechny bomby najít a zneškodnit včas, tudíž nikdo nepřišel k úhoně. A mohlo se jít spát, aspoň na chvíli. Ráno se nikomu vstávat nechtělo. Snídaně tentokrát neplavala, ale houpala se ve větvích stromu, to byla taková symbolika pro nedělní dopoledne. Po snídani se již nehoupla snídaně, ale jednotlivý účastníci. Ale po pořádku, nejprve se musela zdolat veliká špulka, poté malá rozcvička na nízkých lanových překážkách, a šlo se do sedáků. A hurá na stromy, tak jako opičky. Ráhno na rozehřátí a na zjištění jaké je to být ve výšce. Poté housenka, mrška jedna pohyblivá. A nakonec třmeny, kde síla paží je rozhodující. Ze včerejšího večera zraněný Lama, si neodpustil vyzkoušet sílu svých paží a housenku taky zdolal a to bez nohou, jelikož jeho kotník nevydržel jeho nešikovnost. Do doby,něž se usmažily nedělní řízky, chybělo pár chvil a Adrenalin Weekend se chýlil ke konci, ale ne vše bylo vyřešeno. Z řad indicií šlo vydedukovat, že přízrak J. G., který se tu a tam ukázal, byl v právě tento den před mnoha lety zavražděn. A jeho duch tu bude bloudit do té doby dokavaď neproběhne rituál a jeho duše nesplyne s ostatky na místě, kde zemřel. Proto na místě toho neštěstí, kde byl vyhozen do povětří dům Josefa Gebauera i s tímto válečným samaritánem, byl vykopán hrob, do kterého byly vloženy jeho ostatky s jeho osobními věcmi. Všechny tyto předměty byly polity svěcenou vodou a v kruhu se zapálenými svícemi všichni odříkali modlitbu za Josefa Gebauera, v tom okamžiku kdy padlo poslední Amen se nad rybníkem objevila duše J.G. směřující k nebi. Všichni účastníci se zasloužili o to, že dobrý člověk dostal konečně zaslouženého klidu a za to jim patří obrovský dík. Po slavnostním nedělním obědě přišla na řadu celovíkendová hra. Začaly poslední úpravy a dodělávky a výsledné postupy a dráhy byly rozdílné, záleželo na materiálu co si kdo vysoutěžil, ale především na fantazii stavbyvedoucích. Stavba vyvrcholila po obědě, kdy se na start postavila první kulička a rozjela se. Měřil se čas, jak dlouho bude v pohybu a komu jela delší dobu, vyhrál. Oba výsledné časy byly velmi podobné. Nakonec vyhrála firma Pat & Mat a jejich tobogán. A to byl konec Adrenalin Weekend 2008, počasí vyšlo, většina účastníků byla nadšena a unavena, čímž byl náš úkol splněn.

Těšíme se opět za rok na dalším víkendu plném adrenalinu, snad i ve větším počtu. Adrenalinu zdar.